O skřítku v Rozseči

Skřítek - ilustrační fotoVysoko nad Kunštátem na vrcholu kopce stojí vesnice Rozseč. V ní stávalo od nepaměti několik gruntů a v jednom z nich měli skřítka hospodáříčka. Starý hospodář o něm dobře věděl a velmi se staral, aby pro něj zbyla každý den vždy miska mléka, někdy když hospodyně pekla, i kus koláče. Skřítek se uměl odvděčit. Na polích byla vždy dobrá úroda, krávy na pastvě měly tu nejlepší trávu v Rozseči. V gruntu se lidem dařilo. Stavení bylo výstavné, stodoly i chlévy radost se podívat. Když šel starý hospodář na výměnek a hospodářství se ujal syn, často mu starý domlouval, ať na hospodáříčka nikdy nezapomene s jídlem. A syn s manželkou dával den co den opravdu poctivě do stodoly misku mléka. Starý pak, než ulehl nemocen, raději na vše dohlížel.

Když však nemoc zvítězila a stařičký hospodář zemřel, bylo nutné vypravit pohřeb. I odešli mladí z domu a pro samou starost na jídlo pro skřítka zapomněli. To ovšem neměli dělat. Když odjeli i s čeledí, přišli na grunt řezníci. Dveře byly otevřené, nikde nikdo, jen v kuchyni seděl stařičký hospodář, co se v něj proměnil nazlobený skřítek. Slovo dalo slovo a řezníci s hospodářem zašli do chléva. A tam stál veliký, dobře vykrmený býček. „A kolik že za něj?" ptají se řezníci. „Inu sedmdesát rýnských na stůl." Řezníci si mysleli, že je starý již mdlého rozumu, když chce jen polovičku ceny, ale to nebyla jejich starost. Dobře nakoupili. Vysázeli sedmdesát rýnských na stůl, že si za týden pro býčka přijdou.

Skřítek v Rozseči - ilustrační obrázekVečer po pohřbu se mladí vrátili na grunt a doma na stole našli sedmdesát rýnských. „Kde se vzaly?" ptali se čeledě, ale ti prý nevědí, však byli také na pohřbu. Schovali tedy peníze, však on se někdo přihlásí.

A přihlásil. Týden po pohřbu přišli řezníci, že si jdou pro toho býčka. Mladý hospodář překvapený tímto sdělením se ptá, s kým že ten obchod udělali. A prý že se starým hospodářem, co s nimi seděl v kuchyni. Tu se teprve mladý podivil a vysvětluje, že táta je již týden na pravdě boží a že s ním mluvit nemohli. Když však řezníkům potvrdil, že našel na stole peníze, o kterých nevěděl, za co že jsou, trvali řezníci na tom, že obchod byl ujednán. Bránil se hospodář, že tak špatný obchod by otec nikdy nesjednal, nicméně řezníci si stáli na svém. A tehdy si hospodář vzpomněl, že skřítkovi od pohřbu nedali jíst a že to bude asi jeho práce. Řezníci býčka pak odvedli a nic nepřidali.

A skřítek? Ten se odstěhoval. Marně mu do stodoly nosili jídlo, lákali ho na dobroty, už se nikdy neukázal. Ne že by na grunt přišlo neštěstí, jen už nebyl nejlepší v Rozseči. Úroda na polích byla taková prostřední, kravky na pastvě sice hladem nebučely, ale jen tak prostředně dávaly mléka, stodoly i stavení by bylo třeba obílit, vyspravit došky. Zdá se, že skřítek hospodáříček gruntu chyběl. Anebo že by starostlivý hospodář?

Převzato z knihy "Pověsti a pohádky od Svitavy, od Svratky"