Ludvík Kundera

Básník vyprávěl
o snu třeskuté šlitáže:
ze vrat rozsečské stodoly
vylítli pohádkoví vraníci
rovnou do sněhových mračen.

Dětské hlasy
se zpěvavě ptají
copak a pročpak a čím?

Básník vyprávěl
o rozsečském zápraží, které není:
v srpnu je odtamtud vidět
nebe nad Drahami
párané nůžkami létavic.

Dětské hlasy
zpěvavě radí
podržet si krajinu
vzhůru nohama.

Básník vyprávěl
o rozsečských kamenech
jejichž bludné osudy
touží sepsat
perem pokorného kronikáře:
jak se obři rozmetali vůkol
jak na nich za nocí tančily mlžné paní
jak pod mechem a trávou
vedou život neviditelných soch
jak se perou s lidmi
kteří se jim bratrsky podobají.

Dětské hlasy
zpěvavě opakují
povídačky ptáků a stromů.

Jen jedno básník nevěděl:
že jeden z těch kamenů
se jednou vznese
a jako rulový motýl
usedne na jeho srdce
aby dětem těch dětí připomínal
poslání básníka.